Může být zkušenost ze života v komunistickém režimu pro dnešní široké mezinárodní publikum mimo postkomunistický region přínosná? Pokusili jsme se na tuto otázku odpovědět, avšak ne od stolu. Vycestovali jsme, abychom zjistili, za jakých podmínek by mladí lidé na Západu mohli na cestu chtít a jak zařídit bedekr, který nabídne vzrušující místa a smysluplné výlety. Bedekr – vzdělávací portál Socialism Realised – jsme vyzkoušeli již s více než tisíci nečeskými studenty a sami se vracíme zkušenější.

Nesrozumitelná zkušenost života v komunistickém režimu

Jak pozvat dnešní široké publikum k poznávaní života v komunistickém režimu? A má to vůbec smysl? V informačním přívalu lidé ocení spíš filtry a nabídky nových, zaručeně pravdivých poselství je otravují. Pokud se již s nějakou “pozvánkou do komunistické minulosti“ setkali, působila na ně nejspíš nesrozumitelně. Slyšet bývá nepřehledný shluk často protichůdných hlasů, od omluv post-komunistického marasmu po propagaci národních příběhů. Nejspíš se však dnešní anglicky mluvící publikum s komunistickou zkušeností nesetkalo téměř vůbec. Ve škole slyšeli o studené válce a světě za železnou oponou s pár ilustračními fotkami. Jiné minulosti jim mohly být nabídnuty jako vzrušující badatelská cesta, ne tak komunistický svět.[1] V posledních čtyřech letech jsme s propagací kritického historického vzdělávání o československé minulosti po malých krocích vykročili za hranice.

Principy své práce jsme si na cestu ponechali, avšak jejich význam se za hranicemi měnil. Konstruktivistickou zásadu „zóny nejbližšího vývoje“ bylo třeba pro nečeského uživatele znovu promyslet. Kulturní paměť a vzorce přenášené na děti v Česku již od mládí a jejich vliv na interpretaci pramenů se i poměrně zkušeným českým vzdělavatelům a historikům těžko odhalují. Český žák tuší v normalizační televizní agitce propagující socialistické vzdělávání hlavně kvůli užitému jazyku manipulaci. Jeho západní kolega dojde k základní kontextualizaci až pečlivou analýzou.[2]

Kulturní překlad v akci

Rozsáhlé pilotování v několika Evropských zemích a USA ukázalo množství překážek. Analýza a interpretace pramenů předložených širokému publiku nemůže být podmíněna sáhodlouhými vysvětlujícími texty. Někde chybělo porozumění emocionální síle a kulturnímu významu, jinde je uživatel sveden falešnou stopou.[3] Namísto politicky motivovaných rozpaků při střetu s personou non-grata na veřejnosti jsou rozpaky přičteny domnělému milostnému vztahu. Jak se do takové zóny bezprostředního vývoje dostat? Využíváme zejména základní sdílené zkušenosti- například téměř každý má předporozumění škole a pravidlům jejího mikrosvěta, partnerským a rodinným vztahům. Naši západní cestovatelé jsou proto zváni k zamyšlení se nad rozdíly a podobnostmi mezi vlastními zkušenostmi a zkušenostmi různých společenských skupin komunistického režimu.

Jak na střet paměti? Nízkoprahovou multiperspektivitou

Zmatek plynoucí ze zcela protichůdných, koexistujících pamětí na život v kommunistickém režimu (a zde k němu též Carretero) je pro nás příležitostí a strategickou vhodnou. V učebnici dějepisu asi něco psali o represích stalinistických režimů a v reálu se setkají s lidmi, kteří na stejnou dobu vzpomínají s dojetím.

Jak ovšem sladit důraz na multiperspektivu a snahu o nízkoprahový bedekr? Oba požadavky jsme se pokusili vetknout již do samotné architektury pomůcky. Uživatele nenutíme k lineární práci s jednotlivými objekty, může začít odkudkoli, záleží pouze na osobních preferencích. Výsledné vzdělávací prostředí se skládá z 38 základních objektů- tedy pramene, otázek a kontextualizující poznámky. Pramen je nejčastěji krátká sekvence hraného či dokumentárního filmu, ale též využíváme fotografie, archivní dokumenty či novinové články. Klademe důraz sérii otázek směřujících analýzu, a posléze interpretaci pramene.

Každý jednotlivý objekt je nutné vždy vybrat z katalogu určením období a perspektivy. Období zařazuje objekt časově, podle poměrně konvenční periodizace. Zde vycházíme částečně vstříc případným očekáváním (zařazujeme například 1968- pražské jaro- a 1968-invaze).[4] Perspektiva se nekryje se společenskou skupinou, je určena tematickou-sociálním klíčem (ideologie, represe, osobní příběhy a paměť). Uživatel musí volit a volbou už si tvoří určitý kontext. Navíc ho architektura přirozeně navádí dále, nabízí se základní čtení po jednotlivých kategoriích v osách období či perspektiva. Jednotlivé osy jsou pak pro vážnější zájemce opatřeny rozsáhlejšími rozšiřujícími komentáři včetně kontextuální poznámky k rozdílům vůči ostatním státům střední a východní Evropy.

Cesta ke komplexnímu porozumění

Posouvání po časových rovinách je pro nás vůbec podstatné- reprezentace v hraných filmech tvoří podle všech dostupných výzkumů výrazný (pokud ne přímo nejvýraznější) zdroj historického vědomí nejen mládeže.[5] Krátké ukázky hraných filmů tak mohou plnit více účelů. Mohou být zdrojem k představám o období relativní liberalizace konce 60. let a zároveň vypovídat o stalinistické kolektivizaci zemědělství raných 50. let.[6] Nebo ještě více: osoba talentovaného režiséra může propojit seznámení s  pro-kolektivizační agitkou (1951)[7] s nahlédnutím revize kolektivizace ve svém hraném filmu (1968). Napotřetí se s ním setkáváme v dokumentárním filmu (2004),[8] kde se protagonisté ve společnosti režiséra opatrně, avšak omlouvajícím způsobem vrací ke tvorbě stalinistické propagandy.

Kultivace nástrojů pro kritickou analýzu populární kultury se jistě specificky neváže k pramenům týkajícím se komunistického Československa, ale je potřebné a některé námi užívané postupy (způsob tázání a metoda využívající filmové klipy) rádi představujeme mezinárodnímu publiku [9] a zjišťujeme, že poměrně spolehlivě fungují. Vraťme se však k původní otázce: stojí za to lákat západní publikum do reálného socialismu? Věřím, že se do toho na první pohled podivného světa má smysl vypravit. Často vidíme „jen“ vyhrocenější případy každodenních zkušeností dnešních mladých lidí. Mají potenciál zvýšit citlivost publika k autoritativním tendencím či patologickým prvkům mezilidských vztahů. Mohou též pomoci samostatnému promyšlení toho, v čem vlastně ta patologičnost může i/zejména dnes spočívat. Snad výletu naši hosté nebudou litovat. My průvodcovského kurzu nelitujeme určitě.

_____________________

Doporučená literatura:

• Mayer, Françoise. Les Tchèques et leur communisme: Mémoire et identité politiques (Paris: Éditions de l’École des hautes études en sciences sociales, 2004).
• Stearns, Peter N., Peter C. Seixas and Samuel S. Wineburg, eds. Knowing, Teaching, and Learning History: National and International Perspectives (New York: NYU Press, 2000).
• Marcus, Alan. S. Celluloid Blackboard: Teaching History With Film (Charlotte: IAP, 2007).

Doporučené zdroje:

• Socialism Realised: Life in Communist Czechoslovakia, 1948-1989: www.socialismrealised.eu (Poslední připojení 15 May 2017).

_____________________
[1] Karina Hoření and Vojtěch Ripka, “Nepříliš, téměř vůbec? Pokus o uchopení komunistické zkušenosti pro vzdělávání mimo Českou republiku,” in Obraz období „socialismu“ v českých a polských učebnicích, ed. Blažena Gracová and Martin Tomášek (Ostrava: Ostravská, 2016), 166-177.
[2] Použití filmových klipů je nutností kvůli udržení pozornosti, respektive kvůli rozsahu hodiny. Má však své výhody, jak ukazují Pinkas s Činátlem, a navíc umožňuje citační výjimku z autorského zákona. Tím překonává překážky multimediálních online pomůcek, které popsala v Public History Weekly Saskia Handro).
[3] Okresní disident: https://www.socialismrealised.eu/catalogue/a-delicate-friendship/ (Poslední připojení 15 May 2017).
[4] https://www.socialismrealised.eu/1968-prague-spring/ a https://www.socialismrealised.eu/1968-invasion/ (Poslední připojení 15 May 2017).
[5] Robert A. Rosenstone, History on Film/Film on History (London: Pearson Education, 2006).
[6] Forced Eviction: https://www.socialismrealised.eu/catalogue/forced-eviction/ (Poslední připojení 15 May 2017).
[7] Tento film natočil kolega Vojtěcha Jasného. Sám Jasný je však tvůrcem podobného filmu se stejnou, prokolektivizační tematikou. Ukázka tohoto filmu je zařazena v dokumentu z roku 2004, https://www.socialismrealised.eu/catalogue/girl-on-a-tractor/ (Poslední připojení 15 May 2017).
[8] https://www.socialismrealised.eu/catalogue/girl-on-a-tractor/ (Poslední připojení 15 May 2017).
[9] Kamil Činátl/Jaroslav Pinkas: Dějiny ve Filmu: Film ve Výuce Dějepisu, http://www.dejepis21.cz/metodika-pouziti-av-materialu (Poslední připojení 15 May 2017).

_____________________

Obraz

Pensioners celebrating in Pioneer Costumes © Dana Kalikova.

Citace

Ripka, Vojtěch: Socialism Realised – cesta tam a zase zpátky. In: Public History Weekly 5 (2017) 19, DOI: dx.doi.org/10.1515/phw-2017-9294.

Might the experience of living in a communist regime be useful for the general international public? This is our attempt to answer this question. We have embarked on a journey to establish the conditions under which young people in the West might wish to travel and to find the construction principles of a “travel guidebook”: one offering captivating places and meaningful trips. The result – Socialism Realised – has been tested with over a thousand non-Czechs. Welcome to the journey.

The Incomprehensible Experience ‘Communist Regime’

How do you welcome the international public to learn about life in a communist regime? And is it worth it? In today’s informational avalanche, people tend to appreciate filters. Offers of new, certified reports are mere nuisances. If they were already “invited into the communist past”, it probably gave them a puzzling impression, with its thicket of voices ranging from apologies for post-communist decay to the promotion of national narratives. However, most current English-speaking audiences have hardly heard a thing. In school, they probably learned about the Cold War and the world behind the Iron Curtain with a few illustrative photos. If other pasts were provided for thrilling inquiry, this probably did not apply to the communist world.[1] After years of promoting critical historical thinking towards the Czechoslovak past at home, we have cautiously headed abroad.

The resulting learning environment of Socialism Realised is an open, online tool that consists of 38 objects, each accompanied by questions and a context note. Most of the sources are clips of period and contemporary movies, archival documents, personal documents, and photographs.[2] The questions come in a series, starting with description and analysis and ending in interpretation. Advancement through the environment is suggested by a catalogue defined by two axes: one organizes all objects according to perspectives, the other uses periods; other suggestions on the choice of the next object come with links to sources associated it through common properties. Active participation of the user in thoroughly analysing and interpreting one object after another helps to build one’s own (and hopefully a nuanced) conception of life in a state socialist regime.

Cultural Translation in Action

Extensive testing and piloting in the US and numerous European countries revealed many obstacles when it came to our usual reliance on domestic cultural memory. Once the user has a source for interpretation, you cannot realistically require her to read a lengthy explanatory text. The emotional and cultural significance of the objects shown was among the common missing elements. Elsewhere, a user mismatched the embarrassment of meeting a political persona non grata with detected, but misleading, traces of a love affair.[3] Given such limitations, how do you approach the “zone of proximal development”? We exploit fundamental life experience, such as the pre-concepts of school and family relationships, and the shared understanding of the rules in these realms. Our western travellers are thus able to contemplate the differences and similarities between their own experience and the experience of various social groups within the communist regimes.

Low Threshold Multi-Perspectivity

The aforementioned confusion of travellers to post-communist countries, stemming from clashing memories (also described here by Mario Carretero), gives us an opportunity and a strategic advantage. Their textbooks probably mentioned Stalinist repressions; nevertheless, while there, they could meet people who remember the same time nostalgically.

However, can an accessible travel guide be married with a multi-perspective approach? We have attempted to reconcile these demands by incorporating them in the very architecture of our tool. The user is not pushed towards linear progress among objects; he can start virtually anywhere he likes. In order to choose the object, the user must make a choice from the catalogue by picking an era and/or a perspective. The eras order the sources chronologically, based on a rather conventional periodisation of Czechoslovak history. For the eras, we are complying with the expectations of the user (e.g., 1968 – Prague Spring and 1968 – Invasion).[4] The perspective axis does not fully correspond with its common pedagogic meaning, but is, in a broader sense, determined on the basis of thematic and social viewpoints: ideology, repression, memory, and personal story. The user has to make a choice, and she creates some context by making it. Furthermore, the architecture itself suggests that the user follows all the content in the respective era or perspective. The categories within the axes are themselves accompanied by explanatory texts for those seriously interested. Notes on differences between CEE countries are also included.

To Complex Understanding

Moving through layers of time is of particular interest to us. The representation of history in film is, according to all available research, an important (if not the most important) source of historical consciousness, and not only for young people.[5] Short clips of feature films may thus cover multiple goals simultaneously. They can, for example, provide a source through which to study the relative liberalisation of the late 1960s and the collectivisation of agriculture in the 1950s at once.[6] Or, the personality of a talented director can acquaint a viewer with pro-collectivisation propaganda of 1951 [7] and then provide a glimpse of the revision of collectivisation in his feature film (1968). Finally, we can complete the excursion with a documentary film (2004)[8] depicting a scene in which the protagonists nostalgically, yet cautiously and apologetically, remember making a propaganda film in the 1950s, accompanied by the director.

Cultivating the skills to critically analyse popular culture is definitely not limited to sources on state socialist Czechoslovakia. It is still an essential educational goal, and we are glad that our method used domestically, namely feature film clips being questioned and interpreted, have been introduced to the international public[9] and found to be effective. Let me return to the initial question, though: Is it worth luring the western public into the world of “real-existing socialism”? The user might come across experiences similar to those of today’s young people, “only” sometimes put to the extreme. Understanding these situations may also increase the sensitivity of users to authoritarian tendencies and pathologies in human relations, and also help them to think through contemporary pathologies. I hope that our guests will not regret this trip. We surely do not regret leading it.

_____________________

Further Reading

• Mayer, Françoise. Les Tchèques et leur communisme: Mémoire et identité politiques (Paris: Éditions de l’École des hautes études en sciences sociales, 2004).
• Stearns, Peter N., Peter C. Seixas and Samuel S. Wineburg, eds. Knowing, Teaching, and Learning History: National and International Perspectives (New York: NYU Press, 2000).
• Marcus, Alan. S. Celluloid Blackboard: Teaching History With Film (Charlotte: IAP, 2007).

Web Resources

• Socialism Realised: Life in Communist Czechoslovakia, 1948-1989: www.socialismrealised.eu
  (last accessed 15 May 2017).

_____________________
[1] Karina Hoření and Vojtěch Ripka, “Nepříliš, téměř vůbec? Pokus o uchopení komunistické zkušenosti pro vzdělávání mimo Českou republiku,” in Obraz období „socialismu“ v českých a polských učebnicích, ed. Blažena Gracová and Martin Tomášek (Ostrava: Ostravská, 2016), 166-177.
[2] The usage of film sequences is dictated by attention span and/or lesson limits. From a practical point of view, it allows our multimedia portal to overcome problems with copyright (addressed in Public History Weekly by Saskia Handro).
[3] Okresní disident: https://www.socialismrealised.eu/catalogue/a-delicate-friendship/ (last accessed 15 May 2017).
[4] https://www.socialismrealised.eu/1968-prague-spring/ and https://www.socialismrealised.eu/1968-invasion/ (last accessed 15 May 2017).
[5] Robert A. Rosenstone, History on Film/Film on History (London: Pearson Education, 2006).
[6] Forced Eviction: https://www.socialismrealised.eu/catalogue/forced-eviction/ (last accessed 15 May 2017).
[7] Though this propaganda piece was shot only by a colleague of Vojtěch Jasný, the aforementioned director, Jasný shot a very similar piece, the sequences of which appear in the documentary from 2004, https://www.socialismrealised.eu/catalogue/girl-on-a-tractor/ (last accessed 15 May 2017).
[8] https://www.socialismrealised.eu/catalogue/girl-on-a-tractor/ (last accessed 15 May 2017).
[9] Kamil Činátl and Jaroslav Pinkas, Dějiny ve Filmu: Film ve Výuce Dějepisu, http://www.dejepis21.cz/metodika-pouziti-av-materialu (last accessed 15 May 2017).

_____________________

Image Credits

Pensioners celebrating in Pioneer Costumes © Dana Kalikova.

Recommended Citation

Ripka, Vojtěch: Socialism Realised. In: Public History Weekly 5 (2017) 19, DOI: dx.doi.org/10.1515/phw-2017-9294.

Könnte die Erfahrung, unter einem kommunistischen Regime zu leben, für die internationale Öffentlichkeit nützlich sein? Dies ist unser Versuch einer Antwort. Wir haben den Versuch unternommen die Bedingungen festzustellen, unter denen junge Menschen aus dem Westen möglicherweise zu reisen wünschen. Zudem versuchten wir, die Grundprinzipien eines “Reiseführers” zu finden, der fesselnde Orte und bedeutungsvolle Touren bietet. Das Ergebnis – Socialism Realised – ist an mehr als tausend Nicht-Tschechen getestet worden. Willkommen auf dieser Reise.

Die unbegreifliche Erfahrung ‘kommunistisches Regime’

Wie empfängt man ein internationales Publikum, um es über das Leben in einem kommunistischen Regime zu informieren? Und lohnt es sich? In der heutigen Informationslawine beginnen Menschen Filter zu schätzen. Angebote von neuen, bestätigten Berichten sind letztlich nur lästig. Wenn Menschen bereits “in die kommunistische Vergangenheit eingeladen wurden”, haben sie vermutlich einen rätselhaften Eindruck bekommen, mit seinem Dickicht von Stimmen, die sich von Entschuldigungen für den postkommunistischen Verfall bis zur Unterstützung für nationale Narrative erstrecken. Allerdings haben heute die meisten englischsprachigen RezipientInnen kaum etwas davon mitbekommen. In der Schule wurden sie wahrscheinlich anhand von einigen anschaulichen Fotos über den Kalten Krieg und das Leben hinter dem Eisernen Vorhang unterrichtet. Falls andere Vergangenheiten für aufregende Untersuchungen angeboten wurden, galt dies vermutlich nicht für die kommunistische Welt.[1] Nach Jahren der Werbung für das kritische historische Denken über die tschechische Vergangenheit im eigenen Land wagen wir uns nun vorsichtig ins Ausland.

Die daraus resultierende Lernumgebung von Socialism Realised ist ein offenes Online-Werkzeug, das aus 38 Objekten besteht, wobei jedes mit Fragen und einer kontextliefernden Anmerkung versehen ist. Die meisten Quellen sind Ausschnitte von historischen und zeitgenössischen Filmen, archivierte Dokumente, persönliche Dokumente und Fotos.[2] Die Fragen sind reihenförmig angeordnet, mit einer Beschreibung und Analyse am Anfang und einer Interpretation am Ende. Das Durchstöbern dieser Umgebung wird durch einen Katalog angeregt, der durch zwei Achsen definiert ist: eine organisiert alle Objekte nach Perspektiven, die andere benutzt Zeiten. Weitere Vorschläge zur Wahl des nächsten Objekts sind mit Links auf verwandte Quellen versehen, die gemeinsame Eigenschaften haben. Die aktive Teilnahme der BenutzerInnen bei der gründlichen Analyse und Interpretation von einem Objekt nach dem anderen hilft, eine eigene (und hoffentlich nuancierte) Vorstellung vom Leben in einem staatlichen sozialistischen Regime aufzubauen.

Kulturelle Übersetzung in Aktion

Umfangreiche Tests und Pilotversuche in den USA und mehreren europäischen Ländern zeigten vielen Probleme auf, wenn es um unseren üblichen Aufbau auf das heimische kulturelle Gedächtnis ging. Sobald BenutzerInnen bereits eine Quelle für die Interpretation haben, kann nicht realistischerweise erwartet werden, dass sie einen langen erklärenden Text lesen. Die emotionale und kulturelle Bedeutung der gezeigten Objekte gehörte zu den häufig fehlenden Elementen. An anderer Stelle ordnete ein Benutzer fälschlicherweise die unangenehme Situation, eine politische persona non grata zu treffen, richtigerweise erkannten, aber irreführenden Spuren einer Liebesgeschichte zu.[3] Wie kann angesichts solcher Einschränkungen die “Zone der nächsten Entwicklung” erreicht werden? Wir verwerten fundamentale Lebenserfahrungen wie etwa die Präkonzepte von Schule und Familienbeziehungen und das gemeinsame Verständnis der Regeln in diesen Bereichen. Unsere westlichen Mitreisenden können daher über die Unterschiede und Ähnlichkeiten zwischen ihren eigenen Erfahrungen und den Erfahrungen diverser sozialen Gruppen innerhalb der kommunistischen Regimes nachdenken.

Niedrigschwellige Multiperspektivität

Die oben erwähnte Verwirrung von Reisenden in postkommunistischen Ländern, die von sich widersprechenden Erinnerungen stammt (auch hier von Carretero beschrieben), gibt uns eine Chance und einen strategischen Vorteil. Wahrscheinlich haben ihre Schulbücher stalinistische Unterdrückungen erwähnt; trotzdem können sie während ihres Besuchs Menschen treffen, die genau diese Zeit nostalgisch in Erinnerung haben.

Kann ein leicht zugänglicher Reiseführer mit einem multiperspektivischen Zugang verbunden werden? Wir haben versucht, diese Anforderungen in Einklang zu bringen, in dem wir sie in die eigentliche Architektur unseres Werkzeugs integrierten. Die BenutzerInnen werden nicht gedrängt, lineare Fortschritte zwischen den Objekten zu erreichen; sie können eigentlich an jeder beliebigen Stelle anfangen. Um ein Objekt auszuwählen, müssen BenutzerInnen eine Wahl – eine Epoche und/oder eine Perspektive – aus dem Katalog treffen. Die Epochen ordnen die Quellen chronologisch, basierend auf einer eher konventionellen Periodisierung der tschechoslowakischen Geschichte. Bei den Epochen erfüllen wir die Erwartungen der BenutzerInnen (z.B. 1968 – Prager Frühling und 1968 – Einmarsch).[4]  Die perspektivische Achse korrespondiert nicht ganz mit ihrer gewöhnlichen pädagogischen Bedeutung, sondern ist, im weiteren Sinne, bestimmt durch thematische und soziale Gesichtspunkte: Ideologie, Unterdrückung, Erinnerung und persönliche Geschichte. BenutzerInnen müssen eine Wahl treffen und erzeugen damit einen Kontext. Weiterhin schlägt die Architektur an sich vor, dass BenutzerInnen alle Inhalte der betreffenden Epoche oder Perspektive verfolgen. Die Kategorien innerhalb der Achsen werden mit erklärenden Texten für die ernsthaft Interessierten begleitet. Notizen zu Unterschieden zwischen mittel- und osteuropäischen Ländern sind ebenfalls beigefügt.

Zum komplexen Verständnis 

Bewegung durch Zeitschichten interessiert uns ganz besonders. Die Darstellung von Geschichte im Film ist, laut aller vorhandenen Forschung, eine wichtige (wenn nicht sogar die wichtigste) Quelle für historisches Bewusstsein nicht nur für junge Menschen.[5] Kurze Ausschnitte von Spielfilmen können daher mehrere Ziele gleichzeitig abdecken. Sie können zum Beispiel gleichzeitig als eine Quelle für das Studium der relativen Liberalisierung in den späten 60er Jahren und der Kollektivierung der Landwirtschaft in den 50er Jahren dienen.[6] Die Persönlichkeit eines begabten Regisseurs kann die ZuschauerInnen mit der Pro-Kollektivierungs-Propaganda von 1951[7] bekannt machen und dann in seinem Spielfilm von 1968 einen Einblick in die Revision der Kollektivierung liefern. Zum Schluss können wir die Exkursion mit einem Dokumentarfilm von 2004[8] abschließen, in dem sich Protagonisten nostalgisch, aber auch vorsichtig und entschuldigend, daran erinnern, zusammen mit dem Regisseur einen Propagandafilm in den späten 50er Jahren gedreht zu haben.

Die Kultivierung von Fähigkeiten für die kritische Analyse populärer Kultur ist durchaus nicht auf Quellen zur sozialistischen Tschechoslowakei beschränkt. Sie ist immer noch ein wesentliches pädagogisches Ziel und wir freuen uns, dass unsere Methode, insbesondere das Hinterfragen und Interpretieren von Spielfilmszenen, dem internationalen Publikum[9] nahegebracht wurde und sich als effektiv erwiesen hat. Lassen Sie mich aber zur Ausgangsfrage zurückkehren: Lohnt es sich, die westliche Öffentlichkeit in die Welt des “real existierenden Sozialismus” zu locken? BenutzerInnen könnten auf Erfahrungen stoßen, die denen der heutigen jungen Menschen ähnlich sind, “nur” manchmal auf extreme Weise. Das Verständnis für solche Situationen könnte auch die Sensibilität der BenutzerInnen für autoritäre Tendenzen und Symptomatiken in menschlichen Beziehungen erhöhen und ihnen helfen, über zeitgenössische Pathologien nachzudenken. Ich hoffe, dass unsere Gäste diese Reise nicht bereuen werden. Wir bereuen keinesfalls, sie geleitet zu haben.

_____________________

Literaturhinweise

• Françoise Mayer: Les Tchèques et leur communisme: Mémoire et identité politiques. Paris 2004.
• Peter N. Stearns/Peter C. Seixas/Samuel S. Wineburg (Hrsg.): Knowing, Teaching, and Learning History: National and International Perspectives. New York 2000.
• Alan S. Marcus: Celluloid Blackboard: Teaching History With Film. Charlotte 2007.

Webressourcen

• Socialism Realised: Life in Communist Czechoslovakia, 1948-1989: www.socialismrealised.eu (letzter Zugriff am 15.5.2017).

_____________________
[1] Karina Hoření/Vojtěch Ripka: Nepříliš, téměř vůbec? Pokus o uchopení komunistické zkušenosti pro vzdělávání mimo Českou republiku. In: Blažena Gracová/Martin Tomášek (Hrsg.): Obraz období „socialismu“ v českých a polských učebnicích. Ostrava 2016, S. 166-177.
[2] Die Verwendung von Filmsequenzen wird von der Aufmerksamkeitsspanne und/oder von Unterrichtsbeschränkungen diktiert. Praktischerweise erlaubt dies unserem Multimedia-Portal, Probleme mit dem Urheberrecht zu umgehen (angesprochen von Saskia Handro in Public History Weekly).
[3] Okresní disident: https://www.socialismrealised.eu/catalogue/a-delicate-friendship/ (Letzter Zugriff am 15.5.2017).
[4] https://www.socialismrealised.eu/1968-prague-spring/ und https://www.socialismrealised.eu/1968-invasion/ (Letzter Zugriff am 15.5.2017).
[5] Robert A. Rosenstone, History on Film/Film on History (London: Pearson Education, 2006).
[6] Forced Eviction: https://www.socialismrealised.eu/catalogue/forced-eviction/ (Letzter Zugriff am 15.5.2017).
[7] Obwohl dieses Propagandastück nur von einem Kollegen Vojtěch Jasnýs aufgenommen wurde, hat der oben erwähnten Regisseur Jasný ein sehr ähnliches Stück gefilmt; Teile davon sind im Dokumentarfilm aus dem Jahr 2004 zu sehen, https://www.socialismrealised.eu/catalogue/girl-on-a-tractor/ (Letzter Zugriff am 15.5.2017).
[8] https://www.socialismrealised.eu/catalogue/girl-on-a-tractor/ (Letzter Zugriff am 15.5.2017).
[9] Kamil Činátl/Jaroslav Pinkas: Dějiny ve Filmu: Film ve Výuce Dějepisu, http://www.dejepis21.cz/metodika-pouziti-av-materialu (Letzter Zugriff am 15.5.2017).

____________________

Abbildungsnachweis

Pensionäre feiern in Pionieranzügen © Dana Kalikova.

Übersetzung

Jana Kaiser (kaiser /at/ academic-texts. de)

Empfohlene Zitierweise

Ripka, Vojtěch: Socialism greifbar gemacht. In: Public History Weekly 5 (2017) 19, DOI: dx.doi.org/10.1515/phw-2017-9294.